Naše první kroky v Ciudad de México směřovaly do budovy ministerstva školství, které ve dvacátých letech minulého století vymaloval Diego Rivera obrovskými barevnými freskami.
Diega povolal v roce 1920 z Francie zpět do Mexika tehdejší ministr školství a obdivovatel Tehuantepecu José Vasconcelos, aby se zapojil do národního uměleckého projektu. Diegův styl se však ministrovi moc nezdál, přišel mu příliš evropský. A tak, aby slavného malíře „navrátil ke kořenům“ zasponzoroval mu cestu do tropického ráje, mýtického matriarchátu v Tehuantepecu, v jižním Mexiku.
Diego tam několik měsíců poctivě načrtával a piloval naivní domorodý styl. Když se vrátil zpět do hlavního města, nemohl si Tehuantepec vynachválit. Svým přátelům popisoval krasavice s leopardí kůži, které se bez jakéhokoli studu koupaly na veřejnosti nahé. Vyprávěl, jak ho místní ženy obdivovaly kvůli jeho vyhlášené tloušťce. Dokonce prý navrhly jeho manželce směnu – mohla si výměnou za něho vybrat kteréhokoli z tehuantepeckých mužů.
Z vděčnosti ke svému sponzorovi vymaloval Diego přízemí ministerstva školství freskami oslavujícími právě život tehuantepeckých Zapotéků, podle svých uměleckých představ, samozřejmě.
A tak hubení mužíčci pokorně pracují na poli, v dolech, tkalcovnách či cihelnách, zatímco nadživotně veliké ženské sebevědomě postávají v krajině s koši plnými exotického ovoce na hlavách či polehávají nad oblouky a svádivě shlížejí na návštěvníky.
Tehdy se Tehuány těšily tak obrovské popularitě, že se staly, i díky Diegovi, skutečnými bohyněmi. Dnes se sem davy sice nehrnou, ale skupina asi desetiletých školáků, která během naší návštěvy více či méně ukázněně sledovala výklad svého učitele, nasvědčuje, že se na ně tak docela nezapomnělo, i když si mexická veřejnost za ty roky našla ikony nové.
A jak se Diegovi božské Tehuány líbí vám?
Pokud se chcete dozvědět něco více o tom, jak se Tehuány proslavily, klikněte sem.
