Matriarchální lovci lebek

Dříve obávaní lovci lebek patří dnes k nejpřátelštějším kmenům, které na severovýchodě Indie potkáte. S přítelem Simonem jsme návštěvu Gárů na severovýchodě Indie původně ani neplánovali. Začátkem roku 2007 jsme zkoumali jejich sousedy Khásíy a do Garo Hills zavítali jen proto, že se nacházejí v nižších polohách, a mají proto teplejší klima vhodnější k dokončení našich zápisků a maleb z Khasi Hills.

Ihned po příjezdu do Garo Hills nás však pohltila místní kultura – jako by náš pobyt manipulovala nějaká nadpřirozená síla. Byli jsme ubytováni, nakrmeni, baveni a předáváni z ruky do ruky. Vše se dělo samovolně, nemělo cenu se tomu vzpírat. Ze soutěživé pohostinnosti gárských rodin nebylo úniku. Cítili jsme se nejdříve jako celebrity, později jako zajatci.  Kmen Gáro byl jistě tou nejpohostinnější, nejzábavnější a nejbizarnější společností, jakou jsem kdy navštívila

Gárové mi ze všeho nejvíc připomínali oživlé postavičky z Asterixe. Vařili kouzelné lektvary – rýžové pivo ču, pili a veselili se. Nadevše milovali dobrou pařbu. Jejich správně ujetý smysl pro humor šel skvěle dohromady i s kapkou whisky, které zdejší chlapi nezřízeně holdovali.

Nevím, zda to bylo tradicí anebo společenskými tlaky, ale většina mužů cítila potřebu zdůrazňovat svoji mužnost, mnohdy až komicky. Často nám připomínali, že nejsou sluhové svých žen jako jejich sousedé Khásíové (o nich více zde). Stejně jako oni však i Gárové praktikují odpradávna matrilineární systém. Děti patří matkám a přebírají jejich klanové jméno. Nejschopnější dcery dědí rodinné jmění. U Gárů se navíc nehodí, aby milostný vztah inicioval muž. Musí počkat, až ho na rande pozve žena. 

V dřívějších dobách se také praktikovala tradice „únos ženicha“, kterou si gárské ženy zajišťovaly manžely.

Bývala to jedna z nejvíce vzrušujících událostí v životě muže. Únos byl považován za jediný vhodný způsob, jak pozvat muže, aby se stal manželem. Příbuzní dívky unesli chlapce, který se jí líbil, a přivedli ho do jejího domu. Aby mladík dokázal, že není jen tak k mání, musel nejméně dvakrát utéct a být znovu unesen. Při třetím únosu většinou se svatbou souhlasil. Pokud ale utekl i tentokrát, znamenalo to definitivní odmítnutí.

Garo Hills tvoří laskavě zaoblené kopce pokryté džunglí. Hustý porost poskytuje útočiště nejen slonům, tygrům či opicím, v neprostupných lesích se prý skrývá i mande barung – gárský yetti. Gárové si staví strážné domky vysoko v korunách stromů, aby z nich chránili svoje pole před divokými slony.

„Nejdřív jsem obchodovala s uhlím, ale bylo to moc těžké, musela jsem furt jezdit sem a tam. Zkusila jsem proto stavební materiály a dělám to už pět let,“ čtyřicetiletá Ferdina vyfoukne nad hlavu elegantní oblak kouře.

„Vedu vlastně dvojí život – v Shillongu jsem ženou v domácnosti a tady podnikatelkou,“ shrnuje.

„Protože se pohybuji v mužském světě, každý mě bere jako chlapa,“ zasměje se hlasitě hlubokým hlasem, troufám si tvrdit, že … jako muž.

„Zrovna jsme adoptovali dceru,” vypráví nám nesměle Dan, otec dvou dospělých synů, neschopný potlačit široký úsměv.

„Je to jen malé miminko. Jsou jí čtyři měsíce a pojmenovali jsme ji Nefertiti jako egyptskou královnu.“

Dan nás zavede do obýváku s loveckými trofejemi. Za pár minut vchází dovnitř jeho žena a v ruce svírá balíček přikrývek. Na moment si představím, že ho rozbalí a objeví se mumifikované miminko! Danova žena však pečlivě odlupuje pokrývky, až se ukáže spící gárský obličejíček. Ženin zářivý úsměv mluví za vše.

„Ona zdědí nemovitosti a ponese dále rodinné jméno, to je naše tradice, jsme tak šťastní, že ji máme,“ potvrzuje nadšeně Dan. 

Celkem poklidný tradiční festival zakončuje zběsilé vyvrcholení. Všechny ty gongy, bubny, bambusové rohy a další instrumenty se předhánějí v tom, kdo vydá nejhlasitější zvuk.

Když si myslíme, že vše opravdu skončilo, zapojují organizátoři masivní zesilovací systém. Na podium naběhne rocková skupina North Wind, prý jedna z nejslavnějších v Garo Hills. Teenageři ze sebe shazují tradiční hadry, navlékají džíny a natřásají se do rytmu ještě zběsileji než předtím.

Takhle progresivní kulturní program jsme tedy v zapadlé vesničce jižních Garo Hills rozhodně nečekali.